Klesly mi víčka
pod tíhou bytí.
K zemi se snáší
chladný stín.
Tělo se chladem třese
ponořené do tmy,
do níž světlo svítí.
Slyším
Píseň naší
Neboj
nikomu to nepovím.
Cítím tě všude
v pronikavém světle
barvy vlčích máků.
Má duše jásá….
V nekonečném teple
štěstí.
Pak světlo
ve spirále mizí
A ty s ním….
Já ale vím,
budu-li chtít
přijdeš zase.
