hledím do země, mezi betonem prodírají se škvírama trsy trávy.
křik motorů aut, a v dáli někde zoufalé kvílení brzdící lokomotivy,
chtějí se překřičet?
proč?..nestačí už tOlik hluku kolem., kde ve městě, přeci jen tak malém.
já nevím, už ani svět nevnímám...z mého života se stává malér.
ať nořím se do minulosti,
přec když se v ní zapomenu, prý v budoucnosti se ztratím.
jediným dotekem,
ztrácím kontrolu nad časem...

jen nevím o kom mluvím.
padám do mlhy.
vníž usínám.
hledím do duhy.
pruhy počítám.
letím, padám...
(už mě doufám nikdo nevidí.)