Byla tma a venku pršelo,
děvče se domů vracelo.
Na zastávce chlapec stál
a dívka stála opodál.
Dívka lásku jemu vyznává,
ale časem omyl poznává.
On jí přeci hoden není,
když dělá,že o ní neví.
Dívka se pak doma trápila,
samým smutkem talíř rozbila.
Střepy přeci přináší štěstí
a dobrý osud nám věští.
Ze tmy krásné oči žhnou,
ruce sápajíce se tmou.
Myšlenky se rychle střídají,
ale spát dívce nedají.
Deprese jí opět postihla
a ona se tomu nevyhla...