
Jela jsem na večírek a pamatuju si, cos mi říkala, mami. Nepij, povídalas, a já tedy upíjela kofolu. Kamarádi mi řekli, jestli nechci řídit a já sedla za volant. Proč ne, byla jsem v pohodě a nepila. Nastoupila jsem do auta, jistá že se domů dostanu celá. Netušila jsem, co se stane, mami. Teď ležím na chodníku a slyším policajta, jak říká, že ten, co zavinil tu nehodu, byl opilý. Mami, jeho hlas zní velmi, velmi daleko. Moje krev je všude kolem mě a já zkouším neplakat. Slyším doktorův hlas: ,,To děvče umírá.'' Jsem si jistá, že ten chlapík neměl ani tušení, co udělal, vybral si pití, a přece sedl za volant. Teď musím umřít. Tak proč to lidé dělají, mami? Proč ničí svoje životy? A teď bolest zabíjí mě jako sto bodajících nožů. Vzkaž sestře, aby se nebála, mami. Vzkaž tátovi, aby byl statečný. Až přijdu do nebe, chci, abyste mi na hrob napsali ,,Tátovo děvče.'' Někdo tomu muži měl říct, že není správné pít a jezdit. Možná jeho rodiče mohli a já mohla žít. Můj dech se zkracuje, mami. Vážně začínám se bát. Tohle jsou poslední chvíle a já nejsem připravená. Přeju si, abys mě mohla držet, mami, když tu ležím a umírám. Chtěla bych ti říct - mám tě ráda mami! Takže mám tě ráda a... sbohem.