Proč jediným s kým dny trávím, stal se můj méďa plyšový?
Proč nemám v oku jiskru, ale pohled hrobový?
Proč můj polštář slzy ustavičně máčí?
Proč mé tělo jen tak bezcíleně kráčí?
Proč nemám v oku jiskru, ale pohled hrobový?
Proč můj polštář slzy ustavičně máčí?
Proč mé tělo jen tak bezcíleně kráčí?
Vždyť vím...můžu za to jen a jen já,
byla jsem na všechny, na všechny zlá.
Rudou růži z lásky jsem do hlubin hodila
a tím iluze dalšího na věky pohřbila.
z milostných vyznání hned groteska byla
a já o svém princi si dál a dál snila.
Když jsem však pochopila, že můj princ mě nemá rád,
mé ledové srdce začlo pomaloučku tát.
A teď tu sama opuštěná sedím
a se slzama v očích, do prázdna hledím...
byla jsem na všechny, na všechny zlá.
Rudou růži z lásky jsem do hlubin hodila
a tím iluze dalšího na věky pohřbila.
z milostných vyznání hned groteska byla
a já o svém princi si dál a dál snila.
Když jsem však pochopila, že můj princ mě nemá rád,
mé ledové srdce začlo pomaloučku tát.
A teď tu sama opuštěná sedím
a se slzama v očích, do prázdna hledím...
