Andílek maličky upadá na chladnou zem,
křidélka se mu zlomila kouká kolem.
Cítí bušit své srdéčko,
pouze už maličko.
Proč,proč se to muselo stát,
proč se teď ve tmě musí bát.
Stalo se,že dívenka už na něj nemyslí,
už jen velmi málo na něj pomyslí.
Už nemyslí na jeho krásně bílou pleť,
na jeho zářivý pohled.
Na jeho světle zbarvenou svatozář,
jeho vždy usměvavou tvář.
Teď slzička mu padá k srdíčku,
k dívence natahuje maličkou ručičku.
Však dívka už ho nevidí,
a vůbec se za to nestydí.
Už malý andílek usíná,
svět kolem sebe nevnímá.
Dává sbohem dívence,kterou měl tolik rád,
byl to její nejlepší kamarád.
Andílkovi zlomila křídla,
aniž by se za ním ohlédla.
Tak už andílek od ní navždy odchází,
nového přítele už nikdy nenachází.
"Ahoj" smutně řekne,
a pak.........naposledy vydechne.....
Je to velmi pekne ale smutne :(((